Miniaturní bulteriér

Původ a vznik plemene se datuje do poloviny 19. století v Británii. Nebyl nijak křížen, pouze se z klasických bulterirérů vybírali ti nejmenší jedinci, až dal James Hinks vzniknout tomuto jedinečnému plemeni. Jeho větší příbuzný byl vyšlechtěn pro boj s býky a medvědy, minibulterier byl vyšlechtěn pro psí zápasy a lov krys. Ačkoliv se v dnešní době chová již jen jako mazlíček do rodiny, chuť zápasit je u něj často stále patrná.

 

Standard a vzhled miniaturního bulteriéra

Jedná se o plemeno silné konstrukce, je robustní, aktivní. Má inteligentní výraz, klabonosou hlavu ve tvaru vejce, s trojúhelníkovitýma, většinou černýma očima. Nosní houba je černá. Jinak se ve zbarvení uplatňuje bohatá různorodost, vyskytují se varianty bílé, černé, žíhané i jinak barevně kombinované. Dorůstá výšky do 35 cm. Miniaturní bulteriér je ale zvláštní tím, že pro něj není stanoven žádný váhový ani výškový limit. Srst je vždy krátká a relativně hustá, vyniká dobrým osvalením a silnými kostmi. Dožívá se až 13 let. Podle standardů FCI se řadí do skupiny 3 – Teriéři, sekce 3 – teriéři typu bulteriér. Číslo standardu 11.

 

Povaha mini bulteriéra a pro koho se hodí

Jelikož byl původně tento bulteriér určen pro tvrdé zápasy, vyniká mimořádnou silou těla i ducha. Umí být stejně tak přátelský, jako tvrdohlavý, temperamentní i vzdorovitý. Potřebuje pevnou ruku a disciplinované vedení. Ne nadarmo se říká miniaturnímu bulteriérovi gladiátor mezi psy. Je sice dobře vycvičitelný a hodí se i k dětem, nesnese se ale obvykle s dalšími zvířaty. Pro začátečníky je rozhodně lepší navštívit několikrát cvičiště. Je dobrým hlídačem i společníkem, hodí se do bytu i na zahradu.

 

Jak pečovat o plemeno miniaturního bulteriéra

Příliš péče toto plemeno nevyžaduje. O srst není třeba starat se pravidelně, drápky se zastřihují jen výjimečně, jelikož plemeno vyžaduje a potřebuje mnoho pohybu, většinou si drápky dostatečně obrousí samostatně. Trpí však často dědičnými chorobami, jako jsou onemocnění srdce, ledvin, či vrozená hluchota (především u bíle zbarvených jedinců). Kvalitní a zdravá strava a pravidelné návštěvy veterináře jsou tedy u miniaturního bulteriéra samozřejmostí. Poskytnete-li mu ale láskyplné a pohodlné prostředí a dostatek možností pro vybití neutuchajícího temperamentu, získáte v něm nenahraditelného a jedinečného přítele pro každou příležitost.